Naše kořeny
Jako malá dívka jsem si představovala, že jednou, až dostanu svůj první šperk s granátky, jednoduchý, rudé kamínky navlečené na šňůrce, takový jako dostala Anče v Krkonošských pohádkách od Krakonoše, připnu si ho kolem krku a najednou se ve mně něco změní. Bude to znamení, že už jsem odrostla dívčímu věku a stávám se ženou, a to se mi tajil dech zvědavostí a tváře se zbarvily do růžova, plny očekávání a těšení se na to až.., co uvnitř pomalu klíčí, rozkvete přes celé srdce jako velký strom, obsypaný třešňovými kvítky.
Svůj první šperk s granátkem, byl nakonec ten, který jsem si až v dospělosti vytvořila sama. Ženou už jsem byla dávno, měla jsem malého synka, ale tu analogii jsem v sobě cítila pořád, trochu se smutkem z něčeho co se mělo naplnit a nenaplnilo. Čím déle jsem s granáty pracovala, tím více jsem se k této dětské představě vracela. Pátrala jsem, čím to je, až jednou jsem si uvědomila, že beru intuitivně granáty do ruky a zpracovávám je do šperků, těsně na konci mého menstruačního cyklu. A tehdy mi to došlo.
Granáty jsou odedávna spojené s krvetvorbou. A opravdu, chtěla jsem z nich intuitivně tvořit právě v období, kdy jsem potřebovala tělo ztracenou krví dosytit. V tom mi granát přinášel úlevu. Když jsem si tohle nové poznání zvědomila, pochopila jsem také, kde se vzala ta moje dívčí touha po granátkovém šperku. Jsou to naše kořeny. Symbolizují pro mne krev žen, které žily v našich krajích odedávna, a které si šperky s granáty předávaly z matky na dceru v ženské rodové linii. Šperk předaný matkou dceři byl pomyslným uznáním její ženskosti a dospělosti. A později také památkou a připomenutím ženského životního cyklu zrození a smrti.
Tato tradice, předávání šperku je prostě nádherná. Je to vlastně forma přechodového rituálu. Tak jako je dnes už čím dál víc známý rituál Menarché pro dospívající, nově menstruující dívky, tak i předání šperku z matky na dceru ( a dnes už to nemusí být nutně šperk s granátkem, i když k němu bych se moc přikláněla), je podobným rituálem. Proto se přimlouvám, umožněte prožít nějakou formu takového rituálu svým dcerám. Neztratí se v nich něco na “cestě”, ale naopak, budou mít důkaz a uznání své nové nádherné ženskosti.
Český granát
Granátky sbírali na našem území již Keltové z říčních náplavů nebo přímo z půdy. Uběhla ještě staletí, než za doby vlády císaře Rudolfa II zlatníci začali granáty zasazovat do světských šperků a vznikl pojem “český granát” tak jak ho známe dnes. Českým granátem se označuje konkrétně tmavě červený až černě zbarvený typ granátu, který se nazývá pyrop. V malém množství se na našem území nalézá také granát rhodolit.
odrůdy granátů
Když se řekne granát, jistě se vám vybaví jeho nejznámější červená barva. Granáty mají ale další barevné varianty, které vás možná překvapí.
- Almandin – odstíny tmavě červené až fialové nebo hnědočervené až černé
- Grossulár – světle zelený, jantarový až světle hnědý
- Hessonit– žlutý, oranžový až do růžova
- Rhodolit – purpurově červený
- Spessartin – nejvzácnější je zářivě oranžový, ale také tmavočervený až hnědočervený
- Tsavorit – zelený až smaragdově zelený
kam za granáty v čechách?
Nejvýznamnější naleziště granátů u nás je v Českém středohoří na pomezí středních a severních Čech.
Kdybyste chtěli zkusit štěstí, jestli půda vydá nějaký granátek také právě vám, zkuste poprosit potůček u vesničky Třebívlice. Tam se prý granátky dají najít i dnes. A pokud byste se chtěli o těchto kamenech dozvědět více, můžete výlet spojit s návštěvou Muzea českého granátu Třebenicích. Obě místa jsou od sebe nedaleko. A navíc usazené v nádherné krajině Českého středohoří.
šperky z granátů z mé tvorby
