Jako dítě jsem milovala běhat po lese a vidět vílu v každém stromu, v paprscích světla, které proudilo skrze listy. Viděla jsem je na mechových paloučcích ale i na okrajích lesa, v keřích planých šípků, viděla jsem je jak prsty hladí řeku a doufají, že zachytí říční perličku nebo třpytivé zrnko písku, aby se jimi ozdobily. Viděla jsem je v bílých křemenech, které jsem sbírala v polích.

Celý život si tem obraz uchovávám jako vnitřní světlo.

Až později jsem si uvědomila, proč je pro mne takovým zdrojem, že totiž největší síla a životní energie ženy jsou v jemnosti, kdy jemnost je současně přijetím své zranitelnosti.

Vždycky jsem měla potřebu tu jemnost vyjádřit, někam nasměrovat a vložit. Spojila se spolu s úctou a láskou k přírodě přes kamínky ve tvoření něžných šperků.

Mám pocit, že tu energii jemnosti má v sobě každá z nás. Jen přes těžkosti života, ji často musela potlačit nebo v srdci hluboko nechat umřít, aby neumřela ona sama. To je vlastně i můj příběh, který mne přivedl až sem. Určitě vám o něm někdy ještě napíšu.

Mám ráda, když všechno naše počínání má nějaký smysl. Tvoření je moje vlastní terapie a současně vždy myslím na ženu, která bude šperk, který mi vzniká pod rukama, nosit. Když se mi ve šperku podaří dál předat toto poselství o jemnosti, jsem nesmírně šťastná.

Jak studentka obchodní školy, profesí manažerka logistiky a svobodná maminka malého synka začala tvořit jemné šperky? Měla odvahu vydat se na cestu k naplnění a nezávislosti. Měla odvahu naslouchat svému srdci a tělu, které volalo po uzdravení.

Ta cesta počala kolem roku 2018 a po určitém milníku je pro mne cílem vlastně ta cesta samotná.

Hlavním mottem je pro mne kráčet po ní v autentičnosti vyjádření. Ráda si tvořím život sama v klidné a láskyplné atmosféře a stejně takové jsou i moje šperky.

Tvořím jen z přítomného okamžiku, tvořím z radosti pro tvoření samotné, radosti z doteku a potřeby dalšího předání vzkazu o jemnosti a vnitřní síle.